Postel je z růží ustlána

Postel je z růží ustlána,
hedvábím něžně protkána,
obrysy noci z baldachýnu,
v objetí tvém nyní splynu.

Něžnostmi plný je dech,
ozvěnou ve čtyřech zdech,
pod světlem stíny se točí,
odrazy jisker z ohnivých očí.

Líbám tě něžně na tělo,
které tu láskou hořelo,
nehasím vášeň ani cit,
nesmíš mě nikdy opustit.

Tvé doteky hřejí ve spánku,
ty moje princezno ze zámku,
sluníčko mého srdce,
poslouchej, buší prudce.