Pomiluj

... ve vlasech měla jsi kopretiny
a ten tvůj úsměv! Bože můj.
Stěží by odolal kde kdo jiný,
pohledem prosilas, pomiluj ...

Tak jako tehdy při úplňku,
když měsíc zářil oblohou.
Z tváře jsem odkrýval vlasů vlnku,
jenž sjížděla jedna za druhou.

V očích si měla modré květy,
vlhké rty s chutí maliny.
V jeden jsme spojili naše světy,
stala ses pilířem rodiny.

Ve vlasech dnes máš kopretiny
a ten tvůj úsměv! Bože můj.
Teď říkám ti lásko zpod peřiny
jak tehdy, sladce mě pomiluj.