Jsi tanec věčnosti v krůpěji rosy,
jsi šepot lesa o déšť, když prosí,
jsi slza smutku i gejzír radosti,
jsi vítr letící s vášní a hravosti.
Vlhká a voňavá jsi stromem v dešti,
dychtící po lásce až hlava třeští,
svůdná a tajemná jak cesty žití,
něžná i zraněná jak motýl v síti.
Teplé polibky letního deště,
teplé a voňavé šeptají ještě,
jsme jen dvě zrnka v obilném klasu,
jsme věční milenci, zajatci času