Jsi studánka čistá,
tvá voda nezná kal,
na břehu dost místa,
abych láskou vzplál.
Slyším zpěv i šum,
když se les vzbouzí
a uniká hezkým snům
jak ráno v něm kouzlí.
Lásko, pramen jsi tenký,
snad nevyschneš brzy,
nemohl bych myšlenky
přetavit v horké slzy.
Jsi studánka chladná,
když v horkých dnech
přižene se žízeň zrádná,
necháš vodu na rtech.