Čekám tě pod stromem poznání

Jsi jak voňavý jitřní vánek,
tak krásná a taky tak svěží,
když zřím tě, hned přejde mě spánek,
srdce mé v ústrety ti běží!

Jsi bílá jak labutí pírko,
které se z nebe dolů snáší
a hezká jsi, má drahá Katarínko,
jak pel, který se z květů práší!

Tvé dlaně z alabastru jsou,
máš čelo něhou orosené,
pospěš si, lásko, v náruč mou,
nenechej čekat srdce mé!

Srdce mé buší jak sto zvonů,
zpívá ti lásky vyznání,
tak vrať se rychle zpátky domů,
čekám pod stromem poznání!